Asi každý ví, že život začal v moři. Právě zde vznikly první jednoduché organismy, a právě zde také proběhl jejich první vývoj. Dnes však najdeme stejně velké, ne-li větší, bohatství života na souši. To se může zdát zvláštní, a to hned z několika důvodů. V první řadě je zde fakt, že tehdejší rostliny i živočichové byli adaptováni na život v moři. Na souši přežít nedokázali, přesto ji nakonec kolonizovali. Je tedy jasné, že zde musel být nějaký silný tlak, který vývoj tímto směrem podpořil. Těchto tlaků bylo ve skutečnosti hned několik. Tím prvním byla samozřejmě potrava a bezpečí. Na souši byly rostliny bezpečné před býložravci, kteří je konzumovali. Také zde neměli konkurenci ostatních svého druhu, díky čemuž měli více prostoru pro svůj rozvoj. Ovšem to není jediný důvod, proč se život vydal na souš. Stejně jako dnes, i tehdy existovaly mořské proudy a především příliv a odliv. Naprostá většina organismů však žila v mělkých, teplých, hodně prokysličených pobřežních vodách. To však znamenalo, že periodicky zůstávali na suchu. K tomu přispívaly i neustálé změny klimatu, kdy hladina moří značně kolísala. Bylo tedy nutné naučit se přežít i mimo vodní prostředí, alespoň na nějaký čas. Tuto adaptaci najdeme u některých organismů i dnes. Existují ryby, které se ve chvíli, kdy se dostanou z vody, prakticky zahrabou do mokrého písku. Tam přežijí, než je další příliv vyzvedne zpět do moře. A podobně začala i kolonizace souše. Vzhledem k výše uvedeným starostem o potravu i bezpečnost pak není divu, že mnozí z nich zůstávali na souši stále déle a déle, až se z nich nakonec stali zcela suchozemští tvorové. Jistě, nejprve se vraceli do moře pravidelně naklást vajíčka, avšak i tato nutnost během vývoje pominula. I proto tedy máme dnes takové bohatství druhů jak na moři, tak na souši. A toho bychom si měli vážit.